Originál — Kníška 2.1, str. 162–173
Článek 13 — Jímací tyč — součást, kterou začíná hromosvod
Historický vývoj a nová situace na plochých střechách
Jímací tyče s příchodem ČSN EN 62305 přesunuly své těžiště ze sedlových střech na střechy ploché — staly se klíčovým prvkem oddálené jímací soustavy. Na sedlových střechách v podstatné části instalací postačí jímače z kousků drátu výšky 30–50 cm, nebo tyče s podpěrou na hřeben výšky 1 m (kat. č. 123 109).
Hliníkové slitiny AlMgSi jako materiál tyčí (délky 1,5–8 m) umožňují instalaci na plochých střechách bez nutnosti narušit střešní krytinu — to je nejpádnější důvod pro jejich použití. Výložníky se středovou částí z GFK (nevodivý materiál) umožňují uchycení jímací tyče ve správné vzdálenosti od stožáru.
Správný ochranný úhel a metoda valivé koule
📄 Originál: strana 164 – 172
Ochranný úhel: Původní pevný údaj 112° ze staré ČSN 34 1390 již neplatí. Podle ČSN EN 62305 se ochranný úhel mění v závislosti na LPL a výšce tyče — navíc může být na každou stranu různý (uzavírá se s narůstající výškou).
Metoda valivé bleskové koule: Výhodná zejména při větším počtu jímačů. Průvěs bleskové koule se vypočítá vzorcem (nebo z tabulky v katalogu Dehn + Söhne, str. 112): p = r − √(r² − d²/2). Jsou-li jímací tyče rozmístěny do čtverce s rozestupem 10 m, je úhlopříčka přibližně 14,14 m.
Chybou bývá „les tyčí” ve vzdálenosti 2–3 m od sebe — při správném využití metody valivé koule by stačilo podstatně méně tyčí za nižší náklady.
Navigace: ← Článek 12 | Obsah | Článek 14 →